Povaha psa se utváří už při narození a bude významně ovlivněna zážitky z prvních týdnů života. Tyto zážitky a zkušenosti jsou důležité zejména během tzv. socializačního období, které trvá od věku čtyř do dvanácti týdnů, kdy všechna štěňata musí přijít do styku s různými lidmi, předměty a jinými zvířaty, aby z nich vyrostli sebevědomí a společenští rodinní mazlíčci.

Jak štěně roste, mělo by se příslušně vycvičit, aby se zbavilo většiny nežádoucích návyků, jako např. neustálého štěkání. Nicméně pokud se při výcviku našeho psa vyskytne nějaký konkrétní problém či nám některý aspekt jeho chování dělá starosti, požádáme o radu veterináře.

psi se očichávají
Čich hraje důležitou roli ve všech aspektech psí komunikace. Očichávání čenichů je typickým pozdravem psů, kteří se vidí poprvé.

Nežádoucí chování

Pokud opravdu u psa zjistíme nějakou poruchu chování, nesedíme a nečekáme, že sama od sebe časem zmizí. Místo toho se zavčas snažíme o nápravu, protože takovýmto přístupem daný problém snáze odstraníme dřív, než se stane nedílnou součástí chování našeho psa. Problém může mít i zdravotní příčinu – např. pravým důvodem inkontinence, nedodržování čistoty a močení po bytě může být onemocnění močového měchýře, jako je třeba cysta. Proto je nutné, aby psa pečlivě prohlédl veterinář. Pokud se po fyzické stráne všechno zdá být v pořádku, může nás veterinář odkázat na specialistu zabývajícího se korekcí nežádoucího psího chování, který se s námi pokusí problém vyřešit. Udělat si správnou představu je velice důležité, a proto bývá vhodné, napíšeme-li si před první návštěvou na papír všechny možné informace, které se zdají důležité, aby specialista nepřehlédl žádnou potencionální příčinu.

Někdy se stává, že problém je v nás, protože nejednotnost a nesoustavnost výcviku psa mate. Pokud například nechceme, aby pes lehal v křesle, nesmíme ho v tom podporovat, ani když je ještě štěně a chováme ho na klíně. Nemůžeme očekávat, že jakmile povyroste, najednou už na nábytek skákat nebude. Další možnou příčinou nevhodného chování bývá nedostatek pohybu, který vede k tomu, že se pes nudí. Určitá plemena i jednotlivci mají téměř nevyčerpatelnou zásobu energie, která se může změnit v povahový kaz, jako je např. agrese, štěkání, útěky nebo ničení věcí. V tomto případě bude asi nutné zpětně zhodnotit celkový způsob života psa a příslušně ho změnit.

Příchod nového psa

Mnoho způsobů chování psa vyplývá z jeho pohlavních a teritoriálních instinktů. Například dospělý pes (samec) bude svou přítomnost v dané oblasti signalizovat zvedáním nohy a upouštěním několika kapek moče – která má výrazný pach – na rohy plotů nebo jiné předměty. Když se poprvé sejdou dva psi stejného pohlaví, vzájemně se identifikují pomocí očichávání čelistí a pachových žláz pod ocasem.

Když si přivedeme do domácnosti nového psa, náš starý pes často získá novou životní jiskru. Rovněž to obvykle zmírní nevyhnutelný pocit ztráty v případě, že nám náš oblíbený předchozí miláček uhynul. Doma chovaní psi jsou společenská stvoření, ale pokud chceme přivést nového psa, ať už jeden pes žije, musíme postupovat obezřetně. Pravděpodobnost problémů se zvýší, pokud si opatříme mladšího psa, zatímco jednoho staršího nevykastrovaného psa už vlastníme. Například starší jedinec může náhle začít močit po bytě, ale to bývá pouze tím, že se snaží upevnit si svoji pozici ve vlastním domově. Fenky se oproti tomu společnosti mladšího zvířete obvykle přizpůsobují mnohem snáze.

Obvykle se doporučuje vzájemně psy představit na neutrální půdě, abychom tak minimalizovali nebezpečí případného konfliktu, a teprve potom si je společně odvést domů. Nového psa krmíme odděleně, aby nedocházelo k půtkám kvůli žrádlu, a dle potřeby upravíme pro oba psy i místa na spaní, aby o pelíšek nebojovali. Pokud pes na nově příchozího vrčí, neplísníme ho za to, protože si tím pouze utvrzuje svoje dominantní postavení, což obvykle k žádnému konfliktu nevede. Velice důležité je, abycom se zdrželi jakýchkoli známek toho, že dáváme přednost novému psu, protože tím náš starší pes velice znejistí. Místo toho dodržujeme normální chod domácnosti. Doba, kterou psi potřebují, aby si na sebe zvykli, závisí na povaze konkrétních zvířat. Nemůžeme to nijak uspěchat, a proto se vyzbrojíme trpělivostí.

Řeč těla

Psi si postupně vyvinuli složitý systém grimas a postojů, které jim umožňují spolu vzájemně komunikovat a svoje emoce a chování vyjadřují pomocí řeči těla.

Například pokud se pes setká s cizím psem, většinou na něho nezaútočí náhle, ale bude většit a opatrně se k němu blížit s ocasem mířícím k zemi. Zježení srstí vzadu na krku u lopatek bývá varováním s cílem opticky zvětšit velikost těla. Pysky se stáhnou dozadu a odhalí přední zuby, přičemž pes také někdy hrozivě vrčí a upřeně se dívá na protivníka.

Pokud je cizí pes připraven ustoupit, stáhne se a ukáže svou podřízenost tak, že se přikrčí a sklopí uši. Jestliže se bojí, převalí se na záda. Druhý pes toto chování pochopí jako usmiřovací gesto a nezaútočí. V některých případech může druhého psa zahnat, ale i zde je fyzický konflikt nepravděpodobný. Pouze v případě, že ani jeden pes neustoupí, dojde k souboji, a dokonce i pak, jakmile jeden z nich ustoupí, vítěz ho nebude daleko pronásledovat.

Když se pes setká s jiným psem nebo s osobou, kterou už dobře zná, a má ze setkání radost, bude na pozdrav vrtět ocasem, vztyčí uši a nastraží je kupředu. Pokud chce na sebe upoutat pozornost, posadí se a zvedne jednu přední nohu od země. Rovněž štěkání někdy znamená, že se pes na sebe snaží upoutat pozornost. Psi zůstávají navzájem ve spojení pomocí štěkání. Štěkání je rovněž zastrašujícím prostředkem, čehož se využívá při hlídání jako upozornění na možné nebezpečí.

By admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.