křečci

Předem bych v tomto článku chtěl upozornit, že pokud nejste chovatelé se znalostí genetiky, tak křečky nemnožíme. Chov křečků je o něco náročnější než chov myší. V dospělosti jsou nesnášenliví a často dochází ke rvačkám. Pokud vlastníme křečíky roborovského, čínské nebo campbellův, můžeme je chovat v párech za velmi přísných pravidel. Je velmi vhodné, u skupinového chovu nezbytné, březí samice oddělovat na porod a dobu odchovu mláďat zvlášť.

K chovu můžeme použít klece určené pro chov křečků nebo jiné nádrže z pevného materiálu (sklo, pevné pletivo, plast). Nádrže ze dřeva jsou schopni ve velmi krátké době prokousat. Celkovou plochu ubikace většina chovatelů doporučuje pro křečky syrské minimálně 2800cm2 (tzn. např. 70x40cm). Pro křečíky (džungarské, Campbellovy, Roborovského) je to 2000cm2, křečík čínský je jediná výjimka – jeho končetiny jsou uzpůsobeny ke šplhání, takže patra nevadí (ubikace ale nesmí být vyšší než šířka). Samozřejmostí je štědrá vrstva podestýlky – i 20 cm a více – křeček se začne zahrabávat, dělat si nory, nastartují se jeho přirozené instinkty. Jako stelivo používáme například hobliny. Vybavení nádrže tvoří napáječka, krmítko a můžeme přidat malou budku jako úkryt. Nejvhodnější pro chov je pokojová teplota (20-25°C).

Křečci si rádi shromažďují potravu v lícních torbách.

Co se týká potravy, křečky krmíme převážně zelenými částmi rostlin (pampeliška, salát, jetel, vojtěška…) a zrninami (pšenice, ječmen, oves, kukuřice, slunečnice…). Tyto složky obsahují kompletní krmné směsi, pozor ale na ty ze zverimexů, které jsou kvalitativně velmi chudé. Vyvážená strava pro křečky by měla obsahovat: 17-19% bílkovin, 4-7% tuků a 6-15% vlákniny. Jediná směs, která toto splňuje je Versele-Laga pro křečky. Naštěstí někteří chovatelé ČKK si to uvědomují a krmivo míchají vlastní, z těch, co nabízejí k prodeji jsou to např. Křupátka. Na doplnění lze podávat různé druhy zeleniny. Křečci jsou náročnější na výživu živočišnou bílkovinou, proto jim ob den podáváme kousek masa, hmyz, tvaroh, na tvrdo vařené vejce, případně suchary pro psy nebo kočky.

Křečci říjí jednou za 4 dny v období zhruba 12 hodin, v zimním období některé samice říjí s delšími intervaly, a nebo na čas přestanou, hůře zabřezávají při krytí. Pokud zvířata chováme samostatně, přidáváme vždy samičku k samci a po napáření ji ihned oddělíme. Březost trvá 16 dnů, průměrný počet mláďat je 6-10, vzácné nejsou i početnější vrhy. Mláďata se rodí slepá a holá, ale rychle vyspívají a po 25 dnech je můžeme odstavit. Pohlavní dospělost se dostavuje také velmi brzo, nedoporučuje se je ale připouštět dříve než ve třech a půl měsících.

Než se pustíme do rozmnožování křečků, musíme jejich potomstvu zajistit dobrý domov.

Zdroj: Milan Kořínek – Velká kniha pro chovatele savců

By admin

4 thoughts on “Jak chovat křečky pohromadě”
  1. Terezie Urmaničová napsal:

    👎 článek obsahuje spoustu bludů. Dvoupatrová klec je pro křečky nesmysl, nešplhají dobře a z vysokých klecí padají – hrozí zranění. Obzvláště nevhodně jsou tedy tyto klece pro březí samice. Křečci zásobárnu potravin potřebují, určitě se nepřejedí – je to jejich instinkt a bez zásobárny nebo s velmi malou zásobou jsou vystresovaní. Kapustu křečkovi rozhodně nedáváme. Seno křečci nepotřebují. A hlavně, pokud nejsme chovatelé se znalostí genetiky a komplikací při těhotenství a porodu, křečky nemnožíme!

  2. Ludmila Martínková napsal:

    Dovolím si článek trochu rozebrat a doufám, že tím zabráním v šíření dezinformací.
    Jako chovatelka křečků pod Českým křeččím klubem musím reagovat na nově vzniklý článek “Jak chovat křečky pohromadě”, který pobouřil hned několik chovatelů. Vycházíte z publikace “Milan Kořínek – Velká kniha pro chovatele savců” z roku 2000, tudíž dost (co se týče chovu křečků a křečíků) zastaralá. Za těch 20 let se díky lepší dostupnosti informací a spojení chovatelů z celého světa chov ubírá úplně jiným směrem a vychází z přirozených potřeb křečka. Zkusím shrnout dezinformace, které se v článku objevily:
    1. Tvrdit, že se dají křečci chovat pohromadě, je dost nebezpečné. Jsou druhy křečíků, u kterých to jde, podléhá to ale velmi přísným pravidlům a kritériím (a je jedno, jestli je to Roborák, Campbellák nebo čínský). Co se týče rozmnožování ve skupinách/párech, platí ještě jiná a o to přísnější pravidla, nejde to shrnout tak, jak je to v článku. Bohužel tyto články mají pak za následek, že lidé chovají v párech/skupinách bez znalostí a zkušeností, a dopadá to většinou pro křečíky fatálně. Takový chov patří !pouze! do rukou zkušených chovatelů.
    2. “K chovu můžeme použít klece určené pro chov křečků (ideálně s alespoň dvěma patry)” Toto je velmi zastaralá informace, se kterou bojujeme dnes a denně. Stačí se přitom podívat na přirozené potřeby křečků a křečíků. Křeček ve volné přírodě nelozí po stromech. Patra na šplhání proto nejsou vůbec důležitá, naopak umí být pěkně nebezpečná. Občas se setkáváme i s tím, že si křeček při pádu z výšky zlomí o patro vaz nebo končetinu. Křeček noruje, hrabe, je pro něj důležité to, co má pod nohama. Celkovou plochu ubikace většina chovatelů doporučuje pro křečky syrské minimálně 2800cm2 (tzn. např. 70x40cm). Pro křečíky (džungarské, Campbellovy, Roborovského) je to minimálně kolem 2000cm2, křečík čínský je jediná výjimka – jeho končetiny jsou uzpůsobeny ke šplhání, takže patra nevadí (ubikace ale nesmí být vyšší než šířka). Samozřejmostí je štědrá vrstva podestýlky – i 20 cm a více – křeček se začne zahrabávat, dělat si nory, nastartují se jeho přirozené instinkty.
    3. “Jako stelivo používáme hobliny a na stavbu hnízda můžeme přidat trochu sena, slámy nebo dřevité vlny.” Vhodného steliva je více druhů, hobliny nejsou jediné. Na stavbu hnízda můžeme dát sice seno, ale křeček bude mnohem vděčnější za obyčejné neparfemované papírové kapesníčky (nebo toaleťák), které jsou měkké a pro vystlání pelíšku ideální.
    4. “Nejvhodnější pro chov je pokojová teplota.” Záleží kolik stupňů v pokoji máte. V těch 30 stupních to pro křečky není žádný med. Starší křečci těžce dýchají, mohou na to i zemřít. Naštěstí už existují vypozorované finty, jak na to.
    5. “…křečky krmíme převážně zelenými částmi rostlin (pampeliška, salát, kapusta, jetel, vojtěška…)”. Kapusta může být pro některé křečky riziková, protože nadýmá. Zelenina se podává většinou 2x do týdne, může se i častěji, ale křeček na to musí být zvyklý, jinak hrozí průjmy – a to je pro takové malé zvířátko velmi nebezpečné.
    6. “Tyto složky obsahují kompletní krmné směsi…” Kompletní krmné směsi ze zverimexů jsou kvalitativně velmi chudé. Vyvážená strava pro křečky by měla obsahovat: 17-19% bílkovin, 4-7% tuků a 6-15% vlákniny. Jediná směs, která toto splňuje je Versele-Laga pro křečky. Naštěstí někteří chovatelé ČKK si to uvědomují a krmivo míchají vlastní, z těch, co nabízejí k prodeji jsou to např. Křupátka.
    7. “Na doplnění lze podávat různé druhy ovoce a zeleniny.” Ovoce nedáváme křečíkům, protože obecně velmi často trpí na cukrovku. U křečků syrských to zas tak velkou paseku neudělá, všeho ale s mírou a vždy raději zeleninu než ovoce.
    8. Křečci zásobárnu potravin potřebují, určitě se nepřejedí – je to jejich instinkt a bez zásobárny nebo s velmi malou zásobou jsou vystresovaní.
    9. V článku nabádáte k množení křečků. Co raději napsat o tom, že pokud nejsme chovatelé se znalostí genetiky, tak křečky nemnožíme. Za tu dobu, co jsou křečci chováni jako mazlíčci, byla vyšlechtěna spousta zbarvení, druhů srsti a jsou známy i různé nežádoucí genetické mutace – některé kombinace jsou letální nebo se křečci narodí postižení, jaké to může způsobit komplikace při porodu ani nemluvě. Spousta lidí se v dnešní době uchyluje spíše ke koupi křečků z chovatelské stanice s průkazem původu – a to se cena od zverimexového zvířátka tolik neliší. Chovatelské stanice si zakládají na etice chovu, křečci vyrůstají ve vyhovujících podmínkách, jsou vymazlení, zvyklí na kontakt s člověkem, rodiče si nejsou příbuzní, k rozmnožování se vybírají pouze zdraví jedinci. Samozřejmostí bývá i chovatelský servis.
    Na závěr mám pro vás jeden tip, pokud chcete udělat skutečně článek, který pomůže našim českým chovatelům chovat správně, tak i v Česku máme odborníky, kteří chovají křečky etickým způsobem a třeba by Vám pomohli zformulovat lepší článek bez dezinformací. Tito chovatelé chovají pod Českým křeččím klubem. Zkuste někomu z nich napsat. Většinou jsou ochotní předávat informace. Další informace i se seznamem chovatelů naleznete na stránkách http://www.krecciklub.cz .

    Mgr. Ludmila Martínková
    Místopředsedkyně Českého křeččího klubu
    Správkyně FB skupiny KŘEČEK SYRSKÝ
    ChS Moravská Sahara

  3. Děkuji za připomínky, článek jsem upravil a v budoucnu se pokusím kontaktovat odborníky.

  4. Ludmila Martínková napsal:

    Moc děkuji 🙂 Jsem ráda, že to neberete jako výtku, ale jako podnět pro změnu k lepšímu. Ráda s čímkoliv poradím nebo nasměruju dále. Klidně mi napište na e-mail.
    L. Martínková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

//