Dnešní vyšlechtěná „okrasná“ myš je na hony vzdálena svému divokému předku, myši domácí (Mus usculus). Proces domestikace začal ve Velké Británii před dobrým stoletím a řada dnešních druhů se v té době začala využívat v laboratoříh, kde byly chovány a rozmnožovány pro experimentální účely. Myš měří zhruba 8 cm a její ocas je přibližně stejně dlouhý. Ocas, stejně jako uši, je bez srsti. V současné době existuje přes 700 barevných variet s různým typem srsti, od čistě bílé přes světle hnědou a rezavou až po černou. Poměrně běžné jsou rovněž barevné kombinace jako černobílá či černohnědá. Můžeme si dokonce vybrat mezi krátkosrstou a dlouhosrstou formou a hladkým atlasovým kožichem či kudratými typy.

Myš jako domácí mazlíček

Většina myší se dožívá zhruba tří let, proto je důležité začít s mladými jedinci – ideálně ve stáří pět až šest týdnů. Pokud chceme mít více než jednu myš, je lepší zvolit samice. Nebudou spolu bojovat – zejména pokud je do klece umístíme všechny současně – a nebudou vydávat tak výrazný zápach jako samci. Pokud máme jak samice, tak samce a nehodláme je množit, musíme je držet odděleně.

Pro rozmnožování je často nejlepší trio skládající se ze dvou samiček a jednoho samce. Myši dosahují pohlavní dospělosti velice rychle: určitě ve věku dvanácti týdnů a často i dříve. Obvykle se rodí devět mláďat, ale tento počet může být větší a občas dokonce dvojnásobný.

Brát myši do rukou není obtížné, ale vždy musíme postupovat velice jemně. Poté, co myš přesvědčíme, aby se nám procházela po ruce, ji můžeme jemně zastavit tak, že ji chytíme za kořen ocasu. Nikdy myší drženou za ocásek nehoupáme, protože jí tak můžeme způsobit zranění.


myš

Vybavení
Myši často bývají plaché, a přestože se dají bezpečně chovat v drátěné kleci, je nutno jim poskytnout vhodné útočiště, kam se mohou schovat před zraky lidí. Různé trubky (např. tuhé vnitřky papírových rolí) myši jako úkryt velice ocení a asi je budou s radostí i ohlodávat. Jakmile je role příliš znečištěná, jednoduše ji vyměníme za novou. Rovněž v obchodech je k mání celá řada nejrůznějších domečků a podobných předmětů, které lze do klece umístit. Otáčivá kola nemají myši zdaleka tak rády jako křečci. Pokud se rozhodneme kolo do klece přece jen umístit, musí být pevné bez otvorů, aby si v něm myš při otáčení neporanila ocas.

Dobrá strava

Krmení myší je poměrně jednoduché. Lze podávat granule či potravu založenou na obilninách, jako jsou oves, kukuřice či ječmen. Všechny tyto typy potravy jsou běžně k dostání. Myš obvykle za den sežere asi 7 g směsi základní potravy. Tuto potravu je vhodné doplnit dalšími zdroji vláknin, jako např. celozrnným chlebem, prosem či sušenkami pro psy, které rovněž dobře poslouží k obrušování zubů. Pokud myš krmíme obilninami, musíme ji občas podat proteiny ve formě sušeného žrádla pro psy či kočky, nebo žloutku z natvrdo uvařeného vejce.

Rovněž se doporučuje dvakrát až třikrát týdně podávat dobře omytou zelenou potravu – ovoce a zeleninu. Pokud něco z této potravy zůstane nesežráno, musíme zbytky z klece denně odstraňovat, aby nezplesnivěly, protože to by mohlo ohrozit zdraví myši. Rovněž je nutno každý den kontrolovat podestýlku, protože myš si do ní může části potravin schovávat.

Výstavy myší

Pokud mám zájem svoji myš vystavovat, budeme asi muset začít tím, že se staneme členem příslušného místního klubu, který má návaznost na celostátní organizaci, která sestavuje posuzovací pravidla a soutěžní normy. Ve Velké Británii je nejstarší organizací tohoto typu Národní myší klub, který byl založen již v roce 1896.

Je nutno mít na paměti, že vzhled či typ myši prodávané v obchodech se zvířaty se bude podstatně lišit od myši, které můžeme vidět na přehlídkách. Návštěvou takovýchto výstav nebo chovatelů, kteří se výstav účastní, si brzy uděláme dobrou představu, co je předpokladem úspěchu. Další faktory – zejména zdravotní stav myši – jsou rovněž důležité.

Většina vystavovatelů si na výstavy bere tři typy klecí: přenosku, zvláštní „kontejner“ pro úpravu srsti a nakonec samotnou vystavovací klec. Kontejner na úpravu srsti má jednoduchou konstrukci, je to vlastně krabice, ze které nelze uniknout, se silnou vrstvou sena, ve které myš může hrabat. Tím se jí čistí srst. Nicméně nejlepším způsobem, jakým se dosáhne nezbytného hedvábného lesku srsti, je opakované hlazení hedvábným hadříkem. Myši jsou stále ještě tradičně vystavovány ve standardních klecích Maxey, pojmenovaných po výnamném příznivci myší z doby viktoriánské, Walterovi Maxeym. Na vnější straně jsou výrazně zelené a vevnitř červené a vždy obsahují pouze jednu myš. Klee jsou k dostání u specializovaných dodavatelů.

By admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.