králíčci

Hlodavci a drobní savci mohou trpět řadou různých zdravotních problémů, z nichž některé jsou popsány v tomto článku. Zvíře musíme pravidelně prohlížet, abychom včas zpozorovali možné potíže a podle potřeby vyhledali pomoc veterináře.

ZAŽÍVACÍ POTÍŽE

Zažívací potíže jsou u hlodavců poměrně běžné. Náhlé změny potravy mohou narušit bakteriální mikroflóru, která je pro trávení velice důležitá. Proto se jim za každou cenu snažíme vyhnout. Největší riziko hrozí nově pořízeným zvířatům a někdy se doporučuje přidávat jim do stravy protibiotickou složku (k dostání u veterináře či obchodu se zvířaty), která bakterie ve střevech pomáhá stabilizovat.

Tyzzerova choroba

Je to bakteriální onemocnění, které se šíří v chovných skupinách a většinou postihuje mladé jedince – včetně pískomilů, kteří jsou jinak vůči většině infekčních nemocí poměrně odolní. Hlodavec, kterého postihne Tyzzerova choroba, bude pasivní, se zježenou srstí a vyhrbeným tělem. Léčba tohoto onemocnění bývá obtížná.

“Mokrý ocas”

Stres vyvolává řadu onemocnění a rovněž bývá jedním z faktorů při vzniku onemocnění zvaného “mokrý ocas”, které postihuje křečky. Tomuto stavu se rovněž říká proliferační iletida, protože postihuje ileum (konečnou část tenkého střeva). Při tomto onemocnění působí bakterie známá jako E.coli. Nejvíce ohroženi jsou mladí jedinci a vyhlídky na uzdravení nemocného zvířete jsou bohužel velice malé.

PARAZITI

O hlodavcích se neprávem říká, že často mívají blechy, roztoče či klíšťata, ale tito cizopasníci se u zvířat chovaných doma ve skutečnosti vyskytují velice zřídka. Nejčastějším problémem bývají roztoči a většinou jsou pravou příčinou nevysvětlitelného vypadávání chlupů. Diagnózu stanoví veterinář tak, že odebere vzorek seškrábnuté kůže a provede jeho analýzu. Násedně předepíše vhodnou léčbu. K roztočům jsou náchylní zejména morčata a křečci.

Králíci bývají náchylní k zamoření uší roztoči, což má za následek vytvoření tlustého hnědého povlaku v zevním zvukovodu. Tradiční léčba spočívá v rozprášení síry do uší. Pokud roztoči pronikli až do vnitřního ucha, prognóza bývá nevalná, protože pravděpodobně ovlivní králíkův smysl pro rovnováhu.

Za horkého počasí je pravděpodobné, že morče či králík trpící průjmem bude vábným terčem pro blechy, které nakladou vajíčka do znečištěné srsti kolem řitního otvoru. Z nich se rychle vylíhnou larvy, které se zakousnou do masa zvířete a produkují jedovaté látky, které v krátké době mohou mít smrtelné následky. Prevence je samozřejmě lepší než léčba, ale jestliže naše zvíře blechy už opravdu napadnou, je nutno postiženou oblast ihned vyčistit a larvy okamžitě odstranit.

Kokcidióza

Toto onemocnění – způsobené jednobuněčnými mikroorganismy – se vyskytuje hlavně u králíků, a to zejména v játrech či ve střevech, kde zachvacuje střevní stěny. Jako preventivní opatření přidávají výrobci potravy pro králíky do svých výrobků někdy přípravek, který infekci potlačuje. Domácí králíci se často nakazí konzumací zelené potravy infikované volně žijícími králíky. Někteří králíci se stanou nositeli infekce a představují pak nebezpečí pro ostatní králíky, aniž by sami vykazovali nějaké známky onemocnění.

králíci

Tasemnice

Dalším parazitem, který může králíky postihnout, bývá tasemnice. Pokud máme rovněž psa, snažíme se kus trávníku uchránit pro svého králíka a psa pravidelně odčervujeme. Rovněž musíme okamžitě odstranit veškeré fekálie, jinak může dojít k tomu, že na králíka se přenesou vajíčka tasemnice, která vyjdou ven ze střev psa. Vajíčka se potom budou dále vyvíjet v králičím těle a vytvoří v něm cysty, obsahující nedospělé tasemnice. Tyto cysty mohou vznikat pod kůží, dorůst až do rozměrů golfového míčku a vyžádat si chirurgické odstranění.

VIRY

Hlodavci rovněž trpívají řadou virových onemocnění, ale s těmi si majitelé většinou nemusí dělat velké starosti. U králíků se s možností virového onemocnění sestkáme mnohem pravděpodobněji. Virové onemocnění bývá v mnoha případech smrtelné, pokud proti němu není zvíře chráněno, takže vlastníme-li králíka, požádáme veterináře o příslušné očkování.

Myxomatóza

Když byla tato choroba v Británii v roce 1953 záměrně rozšířena s cílem zredukovat populaci divokých králíků, stalo se to katastrofálním příkladem síly bakteriologické války. Jak se nemoc šířila zemí, virus vyhubil skoro všechny králíky, které napadl – celkový počet zvířat, která přežila, byl nižší než 10 000 (podle prvních odhadů). První známkou onemocnění je obvykle vodnatý výtok z očí, který začne po sedmi dnech ode dne nákazy. Brzy nato králík oslepne a kolem očí se mu začnou tvořit otoky plné hnisu.

Virus se šíří dvěma hlavními způsoby. Mohou ho přenášet blechy, které se dostanou do uší, živí se krví napadeného králíka a potom nemoc přenesou přesunem na zdravého jedince. Takové šíření nákazy je pravděpodobné mezi obyvateli jedné nory nebo jednoho kotce. Další hmyz, který může myxomatózu rozšiřovat, je komár, který nemoc přenáší infikovanou krví. Propuknutí této nemoci obvykle vrcholí v pozdním létě, kdy se komáři vyskytují nejhojněji.

Králíci chovaní jako domácí mazlíčci jsou k myomatóze mnohem náchylnější než jejich divocí bratranci, protože nebyli tak jako oni po řadu generací často vystaveni působení viru, a obranný mechanismus jejich těl se tak dostatečně “neotužil”. Pokud domácí králík vykazuje známky myxomatózy, téměř vždy nakonec uhyne (jeho život by měl ukončit veterinář, aby králík zbytečně netrpěl). Proto je mimořádně důležité králíka proti tomuto onemocnění očkovat.

Virová hemoragická choroba (VHD)

Tento virus, který napadá pouze králíky, se od roku 1984, kdy byl identifikován, značně rozšířil. Šíří se kontaminovanou potravou či oděvem a rovněž mezi králíky navzájem. Největší nebezpečí hrozí jedincům starším osmi týdnů, kteří nebyli očkovaní. Smrt nastává zhruba den po infekci často bez očividných příznaků, s výjimkou krvavého výtoku z nosu.

By admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

//